Pavel Semerád: Vzdělání může představovat konkurenční výhodu
Pavel Semerád: Vzdělání může představovat konkurenční výhodu
Pavel Semerád je dnes úspěšný vysokoškolský učitel, mentor a daňař. Po neúspěšném studiu přešel na Sting a podle jeho slov to bylo životní studentské rozhodnutí a s přáteli ze studií se potkává dodnes. Pro doktorské studium se rozhodl kvůli problémům s karuselovými podvody s pohonnými hmotami. Najdete ho na facebooku, má vlastní podcast a blog. Působí jako odborný asistent na Ústavu učetnictví a daní na Mendelově univerzitě v Brně. Řídí se tím, že učitel by měl být autentický a při vzdělávání dalších generací pamatuje na to, že vzdělání představuje konkurenční výhodu. Na Pavla Semeráda se můžete také obrátit, když si nevíte rady se svou závěrečnou prací.
Působíte jako mentor a vysokoškolský učitel. Jak jste se k dráze učitele dostal? Chtěl jste jím být vždycky?
Přiznám se, že jsem o sobě jako o učiteli původně vůbec nepřemýšlel. Na doktorské studium jsem šel v roce 2011, tedy v době, kdy byl obrovský problém s karuselovými podvody na českém trhu s pohonnými hmotami. V mém rozhodování hrály důležitou roli dvě věci. První byla skutečnost, že na trhu s pohonnými hmotami působím od roku 2004 a že jsem chtěl našemu trhu pomoci. Druhá pak byla ta, že jsem se podvodům na dani z přidané hodnoty věnoval už ve své bakalářské a diplomové práci na Stingu, a chtěl jsem na to navázat. No a protože jsem si podal přihlášku do prezenčního studia, bylo mojí povinností i učit a vést závěrečné práce. Tak takhle jsem se stal učitelem a později mentorem.
Co Vás na učení nejvíc baví?
Na učení mě nejvíc baví interakce se studenty. Osobně nemám moc rád jen suchou teorii, i když se bez ní v účetnictví a daních neobejdu. Proto se ji vždy snažím propojit i s praktickým životem. Největší radost mám, když se mi v průběhu semestru podaří najít cestu i k původně zarytým odpůrcům daní a když se mi je podaří rozpovídat a vtáhnout do děje. Razím postup, který byl zmíněn i ve filmu Pupendo: „Dnes vás proti vaší vůli opět trochu vzdělám.“ I když to na první pohled může vypadat tvrdě a neobratně, podle evaluací si myslím, že je to správná cesta.
Jací jsou dnešní studenti?
Když se dívám na dnešní studenty, tak si myslím, že začínají mít problém s ústním vyjadřováním. Vysoké školy jsou dnes hodně zaměřené na písemné zkoušení a oproti mým studentským letům se upozaďuje ústní zkoušení. Proto jsem se k němu před pěti lety vrátil a studenty zkouším i ústně.
Co se naopak podle Vás nemění?
Všechny generace studentů jsou stejné, protože vždy začínají s čistým štítem. Filozofové používají termín tabula rasa. Je tak jen na studentech a jejich učitelích, čím ty své prázdné listy popíšou.
Říká se, že dnešní studenti to mají v mnohém těžší než předchozí generace, že je čeká těžká budoucnost, vnímáte to taky tak?
To je velmi těžká otázka. Na jednu stranu to mají dnešní studenti jednodušší v tom, že mnoho informací a zdrojů mají k dispozici online a nemusí kvůli každé knize do knihovny.
Vaše otázka ale pravděpodobně směřuje k něčemu jinému. Ano, dnešní studenti to mají těžší v tom, že jim nikdo nezaručí, jak bude vypadat pracovní trh za 10, 15, 20 let. Tím, jak dochází k masivní robotizaci a automatizaci, tak se vše hrozně rychle mění. Myslím, že ani školy samy neví, jak a co mají žáky a studenty učit, aby ty znalosti byly použitelné alespoň do doby, než dokončí svá studia. Porozumění, nebo spíše nedorozumění mezi generacemi je takový evergreen. Každá generace je vychovávána trochu jinak, žije v jiné době, má k dispozici jiné nástroje… V tom vnímám ty mezigenerační odlišnosti.
Jaký myslíte, že by měl být učitel? Co je vlastně jeho úkolem?
Já vnímám roli mezi studenty a učiteli tak, že učitelé předávají své zkušenosti svým následovníkům. V okamžiku, kdy to takhle začnou vnímat obě strany, tak to významně zlepší jejich vzájemný vztah a zefektivní celý vzdělávací proces. Zažil jsem, bohužel, i výjimku, která nám na otázku odpověděla, že se s námi nebude dělit o své těžce získané zkušenosti. To je ale už z podstaty špatně. Naštěstí šlo opravdu jen o výjimku.
Abych ale odpověděl na Vaši otázku, učitel by měl být hlavně sdílný a měl by být ochoten předat studentům to nejlepší. I proto by ale učitel měl jít s dobou a měl by být ochoten se vzdělávat. Klidně i od svých studentů.
Založil jste pro studenty Facebook, píšete blog, nahráváte podcast. Děláte toho pro studenty opravdu hodně. Co Vás k tomu motivuje?
Facebookovou stránku jsem zakládal už v roce 2012. Důvod byl prostý. Chtěl jsem studentům pomoci lépe pochopit účetnictví a daně. Chtěl jsem, aby se mohli bez obav na cokoliv zeptat. To byla má hlavní motivace. S blogem to bylo podobné. Jednou se mě naše rodinná známá zeptala na něco, co se týkalo studia na vysoké škole. Prakticky okamžitě jsem ji navrhl řešení. Udělala to, co jsem ji poradil, a pomohlo to. V tu dobu jsem si uvědomil, že jsem toho už na té akademické půdě prožil docela dost a že je čas to té mé komunitě vrátit. Víte, měl jsem skvělé učitele a moc rád na všechny vzpomínám. Byli to právě oni, kteří mi předali své zkušenosti a znalosti. Já tak nedělám nic výjimečného, dělám to stejné, co dělali mí učitelé. Jen mám k dispozici trochu modernější nástroje.
Máte nějaké triky, jak se studentům přiblížit? Zkušenost, co je vždycky potěší, co ocení?
Nemám v rukávu žádné instantní triky, kterými bych se dokázal přiblížit studentům. (Smích) Triky studenti velmi rychle prokouknou, protože, pokud to ve vás není, tak se nevydržíte takhle chovat celý semestr. Myslím, že učitel by měl být autentický. Měl by být takový, jakým skutečně je. To znamená, že by se neměl ani bát říct, že nezná odpověď na nějakou otázku. Ale dobře, jeden vyzkoušený trik vám přece jen prozradím – studenti milují příběhy. Pokud tedy máte nějakou životní zkušenost, je dobré se o ni podělit.
Dáváte školení, jak napsat bakalářku nebo diplomku. S čím mívají studenti problém a čím to podle Vás je? Jaké chyby se opakují?
To je hodně individuální. Podle mě se ale nejčastěji opakují dvě zásadní chyby. První je špatný výběr tématu, druhá je nekonzultování práce s vedoucím.
Když si totiž studenti zvolí téma, aniž by si o něm dopředu něco přečetli, bývají obvykle nemile překvapeni, že to všechno není takové, jak si to představovali. Tohle je dokáže paralyzovat na hodně dlouhou dobu. Velmi často se také potkávám se studenty, kteří z nejrůznějších důvodů nekonzultují práci s vedoucím. Někdy je to vinou studenta, jindy nekomunikuje vedoucí. V obou případech je to ale další problém, který významně ovlivňuje kvalitu práce a rychlost jejího zpracování.
Vy jste se na svém blogu zmínil, že Vás psaní diplomky bavilo, ale určitě jste čelil během psaní nějakým překážkám. Napadlo Vás už tehdy, že by Vás bavil tento typ konzultací?
Upřímně, když jsem psal své závěrečné práce, tak jsem měl úplně jiné starosti. Proto bych to mé psaní zbytečně neidealizoval. Taky jsem si musel projít autorskými krizemi. Ale díky pro mě smysluplnému tématu jsem ty krize překonával mnohem snáz. To je pravda.
Rád mluvíte o tom, jak Vás ovlivnilo studium na soukromé vysoké škole. Jaká byla Vaše motivace vybrat si Sting?
Musím se přiznat, že jsem šel na Sting až po dvou letech neúspěšného kombinovaného celoživotního studia na Masarykově univerzitě. Prostě jsem se tehdy neuměl učit a přechod ze střední školy jsem nezvládl. Když už to vypadalo, že budu bez vysoké školy, promluvil mi do duše pan inženýr Petr Buchníček – daňový poradce a tehdejší vyučující na Stingu – a na jeho doporučení jsem si podal přihlášku na Sting.
Jak na to vzpomínáte, co na svém studiu oceňujete?
Když se dnes ohlížím nazpět, bylo to mé nejlepší studentské rozhodnutí, které ovlivnilo mé další směřování. Hlavně studium bakaláře mi dalo opravdu hodně. Tehdy mě učili přední daňoví poradci a auditoři a z toho, co jsem se od nich naučil, těžím v podstatě dodnes. Ne, že bych se dále nevzdělával, to v mém oboru nepřipadá moc v úvahu, ale naučili mě daňově myslet. To je to, co oceňuji úplně nejvíc. Když už jsem u těch vzpomínek, tak nesmím zapomenout ani na mé spolužáky. Tehdy jsme se sešli opravdu skvělá parta a jsem rád za to, že se čas od času společně potkáváme.
Máte vystudovanou soukromou i veřejnou vysokou školu. Jaký vidíte rozdíl mezi těmito dvěma typy škol?
Tady ta otázka je hodně nevděčná. Svádí totiž k tomu, abych řekl, která škola je lepší nebo horší. To se ale takhle jednoduše říct nedá. Samozřejmě, že si soukromou vysokou školu musí student zaplatit. Ale vždycky je to o přístupu studenta ke studiu. Pokud chcete studovat jen kvůli titulu, dají se při troše štěstí zvládnout obě dvě varianty. Pokud ale od studia čekáte víc než jen titul, např. aby vám studium pomohlo ve vaší kariéře, musíte zvážit vlastní pro a proti.
Jak by si měl vlastně člověk vybírat vysokou školu? Někteří mají jasno už od střední, ale co ti, co trochu tápou?
Myslím, že je úplně normální, když studenti nevědí, co studovat hned po střední škole. Já jsem byl také jedním z nich. Po maturitě jsem chtěl studovat práva, ekonomku, češtinu pro střední školy a medicínu. V podstatě jsem čekal, že mě vezmou všude a já si pak ještě rozmyslím, kam půjdu. Když mě potom nikam nevzali, byl to pro mě docela šok. Nakonec jsem byl rád za to ESF. Když jsem to studium ale po dvou letech ukončil, byla to pro mě skoro životní katastrofa. Asi to tak ale mělo být, byla to cenná zkušenost. Dostal jsem na své rozhodování o budoucnosti ne jeden ale hned dva roky. Mým největším benefitem bylo, že jsem už během studia pracoval v naší rodinné firmě a získal reálnější představy o tom, co chci a co nechci v životě dělat. Takže pokud studenti váhají nad tím, co studovat, moje rada je jednoduchá. Dejte si rok studijního volno, běžte do praxe a získejte co nejvíce zkušeností. Podle nich se pak snáze rozhodnete, kam dále směřovat.
Myslíte, že vysoké školy, potažmo všechny školy, dostávají nárokům naší doby? Připraví studenty opravdu na život? Není lepší jít rovnou do praxe?
Jestli vysoké školy dostávají nárokům naší doby a jestli připraví studenty na život mi nepřísluší hodnotit. Od toho jsou tu jiní – národní akreditační úřad, zaměstnavatelé i sami studenti. Navíc, abyste mohli něco takového zodpovědět, tak na to potřebujete čas. Samozřejmě, že je jednou z možností jít hned do praxe. Však to tak udělali i přední světoví lídři, ke kterým mnoho studentů vzhlíží. Jenže ta pravděpodobnost, že se z vás stane druhý Bill Gates, Steve Jobs nebo Mark Zuckerberg, je velmi malá. Navíc o stejném úspěchů sní tisíce firem a startupů po celém světě. Celý život budete čelit obrovské konkurenci a vzdělání pro vás může být konkurenční výhodou. Já osobně vnímám studium vysoké školy jako místo, kde nejste zatíženi stereotypy typu, že se to takto dělá už dvacet let a není důvod to měnit. Místo toho se můžete na určitá témata podívat s větším nadhledem. Ano, přiznávám, že ne všechno z toho, co jsem se ve škole učil, jsem někdy v praxi využil. Je ale lepší vědět, že něco takové existuje, než potom složitě a draze objevovat dávno objevené.
Vzdělání se vlastně často chápe jako jakási ekonomická komodita. Čím vyšší a lepší, tím větší naděje na dobrou práci a tím pádem dobrý plat. Jiní mají za to, že škola zdržuje, jak se stavíte k tomuto?
Těžko říct, který přístup je správný. Nedávno jsem četl článek o úspěšném podnikateli, který se vypracoval i bez vysoké školy. Jenže, a to se už tak často nezmiňuje, se vypracoval odspodu díky tomu, že ho vedli zkušenější a úspěšnější podnikatelé. Ano, s takovými mentory může člověk dosáhnout opravdu velkých cílů.Pak existuje spousta případů velmi vzdělaných lidí, kteří nikdy svůj potenciál plně nevyužijí. Prostě jim je dobře v zaměstnání, nechtějí mít žádnou odpovědnost, chtějí si jen odkroutit 8 hodin denně a jít domů.
Ani jeden z těchto protikladů není ani dobrý ani špatný. Záleží zkrátka na každém, jakou cestu si zvolí. Já osobně věřím v hodnotu vzdělání jako investice. Navíc nikdy není pozdě začít studovat. Je spousta lidí, kteří začínají studovat po padesátce. Pokud byste ale chtěli vědět, jakou cestu byste si měli zvolit, doporučuji vám, abyste oslovili úspěšné autority v oboru, kterému se chce věnovat. Zeptejte se jich, co jim osobně pomohlo v jejich úspěšné kariéře, příp. co by dnes – mít tu možnost – udělali jinak. Třeba budete překvapeni, co vám odpoví. Ať už to bude cokoliv, přeji všem dobrou volbu a úspěšné studium.
Ing. et Ing. Pavel Semerád, Ph.D., MBA
Akademický pracovník, odborný asistent na Provozně ekonomické fakultě – Ústav účetnictví a daní Mendelovy univerzity v Brně. Bakalářské studium, obor Zdaňování, absolvoval v letech 2006 – 2009. Následně pokračoval v navazujícím studiu Podniková ekonomika a management 2009 – 2011.